Průvodce pojistnými armaturami

Udržování kvality pitné vody

Připojení k systémům třetích stran

Instalace pitné vody má obvykle několik připojení k jiným systémům s médii, která jsou více či méně zdraví škodlivá. Příkladem je spojení mezi teplou a studenou pitnou vodou nebo spojení mezi pitnou vodou a topným systémem. Existují i odběrná místa, jako jsou žlaby pro dobytek, která kladou speciální požadavky pro připojení k instalaci pitné vody. Vyhláška o pitné vodě stanovuje, že instalace zařízení pitné vody „se nesmí provést bez pojistného zařízení, které splňuje všeobecně požadavky na technologii“ a nesmí být spojeno s instalacemi zařízení, u něhož lze předpokládat výskyt nepitné vody. Technická opatření na ochranu naší „potraviny číslo jedna“ jsou jasně definována v předpisech. V každodenní praxi se tam stanovené požadavky musí aplikovat na místní podmínky, což často vytváří nejasnosti. Neexistuje žádné pojistné zařízení vhodné pro každou instalaci s individuálními místními podmínkami, specifickými požadavky na kvalitu vody a pro každé odběrné místo. Odborník musí analyzovat a vyhodnotit potenciál rizika konkrétní montážní situace a vybrat pojistné zařízení, které splňuje příslušné požadavky. Může to být zpětná klapka, trubkové provzdušnění, oddělovač systémů nebo i bezpečnostní odpojovací stanice.

DIN EN 1717: Klasifikace rizik

Hlavním kritériem při výběru pojistného zařízení jsou vlastnosti kapaliny, před jejímž zpětným tokem má být pitná voda chráněna. DIN EN 1717 a její doplňková norma DIN 1988-100 klasifiují vlastnosti kapalin do pěti kategorií.

Následující definice kategorií kapalin podle DIN EN 1717 popisuje riziko kontaminace pitné vody, které se zvyšuje se zvyšující se kategorií.

Pro spotřebu lidmi nebo ohrožení zdraví?

Kapaliny určené pro lidskou spotřebu a voda, u které se případně změnila jen chuť, vůně, barva nebo teplota, jsou zařazeny do kategorie 1 nebo 2. Kapaliny kategorie 1 nebo 2 nepředstavují hrozbu pro lidské zdraví. Kapaliny, které jsou zdraví nebezpečné, odpovídají kategorii 3, 4 a 5.

Vymezení mezi kategoriemi kapalin 3 a 4

Ohrožení, která která představují látky (zpravidla chemikálie), jsou klasifikovány v kategoriích 3 a 4. Kategorie 3 a 4 se rozlišuje na základě průměrné letální dávky LD50 a průměrné letální koncentrace LC50. Tyto hodnoty jsou stanoveny pro chemikálie na základě testů prováděných na zvířatech a výrobci je uvádějí v bezpečnostních listech. Máte-li pochybnosti o zařazení kapaliny do kategorie 3 a 4, je vhodné zvolit pojistné zařízení na ochranu proti vyšší kategorii 4. Radioaktivní, mutagenní nebo karcinogenní látky odpovídají výslovně kategorii 4. Kapaliny kategorie 5 představují zdravotní riziko v důsledku mikrobiálních nebo virových patogenů. Nebezpečí pro zdraví, která představují tyto kapaliny, by se mělo posuzovat stejně kriticky jako nebezpečí, která představují kapaliny kategorie 3 a 4.

Kategorie kapaliny 5

Vyšší klasifikace kategorie 5 je způsobena růstem mikroorganismů. Mikroorganismy se za příznivých růstových podmínek dokážou exponenciálně množit. To znamená, že ohrožení, jehož zdrojem je kapalina kategorie 5, se může časem zvyšovat. Na rozdíl od ohrožení, jehož zdrojem jsou kapaliny kategorií 3 a 4, zůstávají neměnná nebo se snižují při zředění vody. Klíčovým aspektem pro odlišení kategorie 3 a 4 od kategorie 5 je však to, že se mikroorganismy v instalacích pitné vody mohou šířit při množení retrogradně, tedy proti směru proudění. To klade velmi speciální požadavky na ochranu pitné vody před kapalinami kategorie 5. Vyšší klasifikace 5. kategorie tedy přímo nesouvisí s vyšším zdravotním rizikem, ale spíše s rizikem zhoršení kvality pitné vody v opačném směru toku.

Co je třeba vzít do úvahy při klasifikaci?

Při klasifikaci kapaliny je potřebné vzít v úvahu, že vnější podmínky, jako je zvýšená teplota okolí, nepříznivé vlastnosti materiálu a nepravidelný tok, mohou poskytnout příznivé podmínky pro růst mikroorganismů. Během probíhajícího provozu mohou i navzdory původnímu ohrožení, které není mikrobiálního původu, nastat stavy, před kterými některá pojistná zařízení nechrání dostatečně. Proto je nezbytné zeptat se provozovatele instalace na místní podmínky používání a provozní podmínky a vzít tyto informace při výběru pojistného zařízení v úvahu.

Vymezení oblasti působnosti vyhlášky pitné vody

Při použití pojistného zařízení proti kapalinám kategorie 3, 4 a 5 nevztahuje se na vodu na výstupní straně pojistného zařízení působnost vyhlášky o pitné vodě. Podle následujícího obrázku proto nejsou stanoveny žádné požadavky ani limitní hodnoty na kvalitu této vody.

Přesto je možné nadále používat vodu jako potravinu, například na výstupní straně oddělovače systému. To však předpokládá, že i na výstupní straně pojistného zařízení jsou použity komponenty, které jsou z hlediska materiálových vlastností vhodné pro použití v instalacích pitné vody a je dodržena jejich správná funkce.

Funkční princip k zajištění

Kategorie kapalin 2, 3 nebo 4

Bezpečnostní zařízení, která jsou schválena na ochranu před kapalinami kategorie 2, 3 nebo 4, pracují na principu mechanického oddělování, které může být doplněno o atmosferické oddělování. U principu mechanického oddělování je výstupní strana pojistného zařízení vždy spojená s jeho vstupní stranou. Těsnicí plochy nebo mechanické komponenty mají zabránit zpětnému toku z výstupní strany na vstupní stranu. Z důvodu výše popsané schopnosti mikroorganismů šířit se v zařízeních pitné vody retrogradně, dokážou mikroorganismy překonat mechanické oddělování. Pojistná zařízení, která zajišťují pouze mechanické oddělování, jsou proto nevhodná na ochranu před kapalinami kategorie 5..

Kategorie kapalin 5

Na ochranu před kapalinami představujícími ohrožení zdraví pro lidi v důsledku chorob, které mohou přenášet mikrobiální nebo virové patogeny, musí být zaručeno úplné atmosférické oddělování pitné vody. Tento požadavek splňují bezpečnostní oddělovací stanice typu AB pro zajištění kategorie tekutin 5. Atmosférickým oddělením v otevřené nádobě se zajistí, aby nedocházelo k žádnému styku mezi pitnou a nepitnou vodou kategorie 5. V důsledku neustálého vstupu kyslíku, nepravidelné výměny vody a nerovnoměrného průtoku v těchto nádobách nelze zaručit dodržení kvality pitné vody podle vyhlášky o pitné vodě[1]. Taková pojistná zařízení nejsou povolena na odběrných místech, kde se má voda používat například pro osobní hygienu.

Nejběžnější pojistná zařízení

Nejběžnějšími pojistnými zařízeními uvedenými v DIN EN 1717 jsou zpětné klapky typu EA, potrubní oddělovače typu CA, oddělovače systémů typu BA a volné výstupy typu AA / AB.

Údržba pojistných zařízení

Nic nevydrží věčně! Bez údržby už vůbec!

Pravidelná kontrola a údržba je předpokladem dlouhodobé funkčnosti technických zařízení. To se vztahuje na osobní vozidlo a topný systém, jakož i pojistná zařízení v instalaci pitné vody. V DIN EN 806-5[5] jsou pro různá pojistná zařízení uvedena kontrolní a údržbová opatření s průměrnými intervaly. Hlavním zaměřením je kontrola správného fungování pojistného zařízení. Kromě toho se musí vyčistit další zabudované komponenty, jako jsou lapače nečistot, a musí se zkontrolovat podmínky prostředí pojistného zařízení. Kromě zhoršení ochrany proti zpětnému toku mohou vnější vlivy způsobit i kritické provozní stavy. Jasným příkladem jsou pojistná zařízení s vyschlými zápachovými uzávěry. Ty představují riziko kontaminace v důsledku mikroorganismů přiváděných ze systému odpadních vod před odpadové plyny. Taková rizika lze eliminovat pomocí opakované kontroly pojistných zařízení specializovaným řemeslníkem. V opačném případě se nevěnuje dostatečná pozornost pojistným zařízením, která nemají přímý vliv na kritéria komfortu a která se nepoužívají každý den. Provozovatel zařízení musí být proto informován o potřebě kontroly a údržby instalace pitné vody a zejména pojistných zařízení projektantem nebo instalatérem. Vzhledem na jasně definovaná opatření a intervaly je pro uživatele k dispozici malý prostor pro interpretaci.